Chyba je chyba
Začala jsem si všímat takového neduhu mezi lidmi. Když se někomu něco vytkne nebo se poukáže na nějaký negativní jev, často místo prostého poděkování a úpravy chování přijde na „debatu“. Začne se řešit, jak moc mají dotyční těžký život, jak druhá strana taky dělá něco špatně, začne se zlehčovat atd. Ve skutečnosti ale nejde o debatu, kdy chce napadená strana dojít k pravdě, ale spíš se pomocí ní snaží odvrátit pozornost a shodit vinu na někoho jiného.
Mezi taková témata patří výchova dětí, klimatická změna, používání proprietárních technologií, a třeba i existence státu. Spoustu lidí má spoustu důvodů, proč pořád zápasí s výchovou, proč netřídí a nepřemýšlejí nad produkcí odpadu, proč se nezajímají o politiku. Zásadní ale je, že sebelepší důvod nezbavuje člověka zodpovědnosti za svoje chování. I kdyby měl člověk těžké dětství a rodiče ho fyzicky trestali, nijak ho to nezbavuje zodpovědnosti a viny za svoje chování vůči vlastnímu dítěti. Je to rozhodně důležitá skutečnost, kterou je na místě zohledňovat, pracovat s ní a poskytnout člověku soucit a ujistit ho, že to, co se mu stalo, není jeho chyba. V žádném případě ji ale nejde použít jako omluvu.
Stejně se dá postupovat u třídění odpadu. Pokud člověk netřídí odpad a obecně dělá špatná rozhodnutí, která vedou k produkci nadměrného množství odpadu a emisí, např. proto, že nemá energii, čas nebo peníze se v této oblasti dovzdělat anebo vyvíjet námahu, je to sice pochopitelné, ale ne obhajitelné. Odpad končí na skládce bez ohledu na okolnosti, ve kterých se nachází jeho původce. Sebevážnější důvod odpad magicky nezlikviduje, to až lidská práce.
Timhle rozhodně nechci vyzývat, abychom každému, kdo něco udělá špatně, začali nadávat a každou chybu mu omlátili o hlavu. Vyzývám k tomu, aby se přestaly tyhle chyby plošně omlouvat jako přijatelné a dodržování bylo nakonec jen doménou „aktivistů“.